Litoměřická lekce technokratům

  Případu litoměřického gymnázia jsme se věnovali už v předchozím čísle, protože je charakteristický pro atmosféru, která ve společnosti panuje. Nekompetentní zásahy krajských radních do řízení školy ukázaly propast mezi občany a prostředím profesionální politiky.

  Dne 1. září roku 2009 se začal na Gymnáziu Josefa Jungmanna v Litoměřicích odvíjet dramatický příběh. Do funkce nastoupila nová ředitelka PaedDr. Eva Bulasová. Jmenoval ji zřizovatel školy, Ústecký kraj, ačkoliv výběrové řízení vyhrál jiný uchazeč. Zřizovatel má však právo rozhodnout dle svého. Je nutno připomenout, že v kraji má většinu ČSSD a Eva Bulasová je členkou této strany, na rozdíl od vítěze výběrového řízení. Během prvního roku svého působení ředitelka stihla mimo jiné nakládat s penězi Nadačního fondu bez vědomí jeho zástupců, zadávat zakázky firmě, kde pracoval její bývalý manžel, přinutit k odchodu několik pedagogů (zvláštní shodou okolností to byli účastníci výběrových řízení na ředitele) a současně přijmout nové pracovníky ze svého předchozího pracoviště. V září 2010 založili někteří nespokojení radikálnější učitelé odbory, aby přiměli ředitelku komunikovat o základních krocích při řízení školy. Současně rostla nespokojenost rodičů. Ředitelka nestíhala přípravu rozvrhů v novém školním roce, vládl v nich zmatek. Nevěnovala se dostatečně ani zajištění nových státních maturit. Od začátku roku 2011 přibývalo výpovědí a hrozeb dalšími odchody (jež, jak se nakonec ukázalo, nebyly podloženy přesvědčivou ekonomickou rozvahou, nýbrž snahou zlikvidovat „neposlušnou“ odborovou organizaci). Kromě odporu ze strany nespokojených pedagogů se zvedala vlna protestních akcí ze strany rodičů a dále širší veřejnosti (petici za odvolání ředitelky podepsalo 1200 litoměřických občanů!).Závažnost situace si začali uvědomovat i někteří mimo kraj stojící představitelé ČSSD a snažili se intervenovat. Působení ředitelky Bulasové lze shrnout do principiálních výtek: omezené autoritativní řízení, neschopnost otevřené komunikace, klientelismus, sociální necitlivost a spoléhání se na mocenskou záštitu nadřízeného - v tomto případě Rady Ústeckého kraje a jmenovitě dvou radních za ČSSD, Ing Pavla Koudy a Ing. Petra Jakubce.

  Několikaměsíční aktivity odborářů, rodičů a studentů (jednání, protestní akce, petice, podněty Školní inspekci, ministerstvu, krajským orgánům atd.) nakonec vyústili v dramatický začátek školního roku - veřejnou demonstraci občanů a stávku studentů 1. září a následné ohlášení ředitelčina odstoupení k 30. září. Výmluvný přehled historie celé kauzy i různé dokumenty (z obou stran) zveřejňuje webová stránka www.sosgjj.webnode.cz. Z pozice zástupce rodičů se k ní vyjadřoval dlouhodobě dr. Martin Šimsa v internetovém Deníku Referendum.

Reformy za každou cenu

  Na střední školství je dnes vyvíjen tlak, aby snížilo náklady (populačně slabší ročníky) a současně se zreformovalo (klesající úroveň vzdělanosti studentů), přičemž snížení nákladů leží na bedrech krajů. V širším kontextu lze vnímat nasazení stranické ředitelky Bulasové jako součást řešení tohoto úkolu. Nepřímo nám to potvrdil hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek (viz. strana 12). Místo odpovědi na otázku, jak by postupoval v konkrétním případě litoměřického gymnázia, obhajuje především nutnost reforem, čímž prozradil politické priority. Avšak právě Michalu Haškovi je nutno přičíst k dobru: hejtmanským vetem zastavil necitlivé a nepřipravené jednání svých podřízených počátkem letošního roku (kauza šlapanického a dalších víceletých jihomoravských gymnázii), jež směřovalo místo reforem k likvidaci kvalitních regionálních škol. Odložil reformy, aby se mohly hlouběji prodiskutovat. Výsledky této strategie budeme znát zanedlouho a budeme se jimi zabývat. Ale vraťme se nyní do Litoměřic.

  Litoměřické gymnázium patří ke špičce v Ústeckém kraji, letos dosáhlo nejlepších výsledků u státních maturit. To je věc dlouhodobého přístupu a práce jednotlivých pedagogů, nikoliv krátkodobého rozporuplného působení nové ředitelky. Ta evidentně dostala stranický úkol, aby provedla „čistku“ a možná i přípravu na sloučení s jinou školou, což začíná být reformním trendem. Stejně jako technokratismus. který vylučuje ze hry člověka, jeho cítění, pocit smysluplnosti a kvalitu interních vztahů. S občany se zachází jako s figurkami na šachovnici. Kdo se nehodí, jde ven. Absolutně se nepřipouští možnost pochybení či dialogu. Stěžovatel je ocejchován jako rozvraceč a škůdce a jsou mu podsouvány nízké osobní zájmy.

  Necitlivý technokratismus, obalený do jakýchkoliv vznešených frází o nezbytnosti a prospěšnosti, způsobuje bolest a strach. Na druhé straně však učí občany a v případě škol i studenty, jak nemá vypadat demokracie. Koho by neměli napříště volit. Je potřeba začít důsledně rozlišovat nejen, kdo má jaký program či mediální prezentaci, ale i jak jedná. Počátkem února 2010 přijeli na litoměřické gymnázium zástupci kraje udělat pořádek. Předseda odborové organizace Mgr. Petr Bašus popsal setkání takto: „(...) Místo diskuse, otázek a hledání příčin problému jsme slyšeli jen výtky a hrozby. Co jsme se dověděli? Že kraj stále považuje svou volbu ředitelky za nejlepší možné řešení. Diskusi pan radní Kouda odmítl s tím, že nepřijel s nikým diskutovat. Když jsem mu přeci jenom připomněl jeho loňskou větu, kterou pronesl před téměř všemi učiteli školy, že „nebylo vůbec jednoduché instalovat paní Bulasovou do funkce ředitelky“ (čímž de facto stvrdil, že ve jmenování nehrálo roli pořadí doporučené konkurzní komisí, ale prachsprosté partajní zájmy), vztekle jednací místnost opustil...“

Orwell po česku

  Koncem června se zoufalí rodiče a studenti (v počtu zhruba tří set) vypravili přednést stížnost na schůzi Zastupitelstva Ústeckého kraje. Bizarní zážitek z výpravy shrnula učitelka a jedna z rodičů Marie Landová takto: „To co studenti zažili v předsálí při jednání zastupitelstva, byla nezapomenutelná praktická ukázka „demokracie“ a škola občanské nauky.“ Nejdříve bylo třeba prosadit „litoměřický“ bod k projednávání. V napjaté atmosféře a za zjevné neochoty některých zastupitelů se to nakonec podařilo. „Děti i dospělí se rozsadili na zem před obrazovku (...) a tiše čekali, až dojde na náš bod. Ve chvíli, kdy se projednával bod 6, náhle vstoupila do předsálí eskorta policistů s tím, že v budově je bomba a všichni musí prostor opustit. V sále však probíhalo jednání nerušeně dál. Jak už jsme zvyklí, že nám v této kauze neustále někdo lže, báli jsme se, že nás vyženou ven a nepustí zpět a že při projednávání naší záležitosti nebudeme. Neuposlechli jsme policisty hned, ale přistoupili jsme na evakuaci až poté, kdy bylo zasedání skutečně přerušeno a ven šli i poslanci. (...) Po návratu do budovy a obědě zastupitelů konečně pokračovalo jednání. Čekali jsme, že teď tedy přijde na řadu náš bod 7, ale to jsme se mýlili. Zastupitelé z levicových stran (těm jde přece vždycky o lidi!) začali navrhovat, aby se před bod 7 zařadili přednostně body X a Y, které je třeba projednat, a zastupitelstvo končí v 15.15. (...) Nakonec po minimálně půlhodinovém dohadování, kterým se jen zabíjel čas, bylo odhlasováno, že se bude postupovat po bodech, jak je v programu. (...) V tu chvíli vystoupil radní Kouda s další „kličkou“, že by se vzhledem k časové tísni způsobené bombou měly zkrátit příspěvky diskutujících z pěti minut na dvě. A opět došlo na dohadování, jestli pět minut nebo dvě minuty nebo omezeně nebo omezeně - hlasovalo se o návrzích... - no šílené! Za tu dobu by ty diskuzní příspěvky byly dávno odpřednášené! Říká se tomu 'obstrukce', má to jen psychologický (nikoliv faktický) význam a je to nechutné. Nakonec to rozsekla paní zastupitelkyně Jeníčková, která řekla, ať už nechají těch šaškáren a nezdržují jednání. - Konečně už neexistovala žádná překážka a všichni si museli diskuzní příspěvky na téma GJJ poslechnout. To, jak všechny stížnosti smetli, jak se nás snažili zesměšnit, jak z litoměřických vážených občanů a městských zastupitelů udělali pitomce, jak uráželi studenty - desetileté děti nám nebudou poroučet a kdoví, jestli ti studenti jsou vůbec z toho gymnázia -, už zde nebudu rozvádět...“

  Příběh litoměřického gymnázia odstoupením ředitelky zdaleka nekončí. není jasné, kdo přijde po ní. Studenti i rodiče jsou nadále v pohotovosti a do věci se vložil i zástupce odborového svazu zaměstnanců ve školství. avšak politický význam této kauzy je už teď nepřehlédnutelný. Je výzvou sociálním demokratům, kteří mají velkou šanci uspět v příštích volbách, aby už na krajské úrovni přehodnotili způsob, jakým chtějí vládnout. Model „Litoměřice“ je nepřijatelný. Stejně jako jsou nepřijatelní určití lidé, kteří v této truchlohře zastupují kraj. Sociální demokracie má šanci stát se politickou silou, která překročí horizont dnešní vládní politiky. Uvidíme, zda se poučí.

Opsáno z čtrnáctideníku Kulturní noviny vydaného dne 03.10.2011, autor Jiří Plocek, viz. tento soubor.