Pár slov Mgr. Květy Peckové

Vážení kolegové,

využívám této možnosti, kdy jsme zde tařka všichni, abych vám řekla pár slov. Předesílám, že je to moje soukromá inciativa, ke které mě vede současný neutěšený stav našich vzájemných vztahů.

  S příchodem nového vedení se na naší škole mnohé změnilo. Pro většinu z nás to byla nutnost přizpůsobit se novinkám jak ve způsobu vedení, tak v organizaci jednotlivých akcí. Někteří lidé ztratili jistotu, že zde budou nerušeně přežívat. Někteří to brali, jako příležitost, konečně prosadit své představy. Nová situace také ukázala, jakou odlišnou máme míru tolerance, a jak málo schopnosti akceptovat názory druhých. Zdá se však, že v mnohých případech chybí především dobrá vůle.

  Ráda bych zdůraznila, že naší hlavní pracovní povinností je co nejlépe vzdělávat naše studenty a být jim také dobrým příkladem. K tomu patří i schopnost, pomlčet o věcech, které by měly být řešeny pouze v našem sboru a neměly by být přetřásany mezi studenty nebo dokonce na veřejnosti. My všichni totiž tvoříme obraz naší školy uvnitř i vně. Nejde o to, zda ten, či onen kantor je lepší, ale jde o školu jako celek. Jde o obraz Gymnázia Josefa Jungmanna v Litoměřicích. Ten tvoříme my všichni dohromady. Mělo by být naší snahou, působit, jako harmonicky vyvýžený organismus. Budíž nám pravidlem, že "podržím" svého kolegu před kritikou studentů, kteří tím často hledají pouze snažší cestu, ale i před rodiči a dalšími, zasvěcenými do problému často pouze jednostranně. Budíž nám také samozřejmostí, že nebudeme poukazovat pouzre na chyby a nedostatky, ale objektině uznáme, že nastala i zjevná pozitiva.

  Myslím, že nastal čas, abychom konečně začali hledat cestu k sobě, nikoliv od sebe. Budeme-li táhnout za jeden konec provazu, máme šanci odolat i tlakům na reorganizaci gymnázií našeho regionu. Budeme-li se přetahovat, roztrhají nás na kusy.

Květa Pecková

Opsáno z toho dokumentu volně přístupného ve sborovně.